Vstup do nového roku se medvědům nepovedl. V Nové Pace nezachytili úvod zápasu a nakonec prohráli 1:6. „Bohužel to není poprvé, co v sezóně nezachytíme začátek utkání,“ vyjádřil se trenér Michal Oliverius. Co řekl ke svému návratu na led?

 

Jak si vysvětluješ nepodařený vstup do zápasu, kdy jsme už ve 3. minutě prohrávali 0:2?

Bohužel to není poprvé, co v sezóně nezachytíme začátek utkání a vesměs v každém zápase prohráváme. Kluky na to upozorňujeme před každým zápasem, ale přijde mi, že čekáme, co s námi soupeř udělá a až pak když prohráváme, tak začínáme hrát. 

 

Hrála v dalším vývoji zápasu roli i psychika díky nepovedenému začátku?

Neřekl bych, že v tom hrála roli psychika. Zápas se nám směrem do útoku nepovedl a vesměs jsme byli bezzubí. Část zápasu jsme drželi 0:2, ale nakonec nám to tam napadalo a odvezli jsme si nášup.

 

Naděje přišla ve 3. třetině, kdy se trefil Jakub Chrpa. Jenže pak následovala dvě vyloučení a soupeř rozhodl…

Snížili jsme na 1:3 a pak hned přišla vyloučení, kdy domácí hráč se chytl za ruku a rozhodčí mu na to pěkně skočil. Domácí přesilovku proměnili a bylo vymalováno.

 

V lednu nás čeká celkem nabitý program. Někdy i 3 zápasy týdně. Je pro hráče lepší, že budou víc hrát?

Myslím si, že je pro hráče lepší, když se hrají zápasy.

 

Michale, na konci října ses vrátil na led, aby si pomohl dostat tým z krize. Odehrál si pár zápasů a nyní si zpět na lavičce. Je ještě šance, že Tě fanoušci uvidí v děčínském dresu, nebo to byla definitivní tečka v hráčské roli?

Řekli jsme si s Lukášem Zikou, jestli bychom to nezkusili, že horší výsledky snad už být nemůžou, přineseme do toho nějakou zkušenost a třeba se něco povede. Já se vrátil zpátky na střídačku a na led už ve výstroji nevlezu. Ziky je oproti mně ještě mladík a vypadá na ledě lépe. Slíbil, že sezónu dohraje a zkusí co nejvíc pomoci.

 

Jaké to je spolupracovat s takovou personou českého hokeje, panem Kýhosem?

Spolupráce je skvělá, má mnoho zkušeností a vždy poradí nebo do toho vnese svůj nadhled. Kdysi mě měl jako hráče a teď po letech spolu sedíme v jednom kamrlíku. Je to něco neuvěřitelného a mám se co učit.

 

Děkujeme za rozhovor